Výroba svetrů z psích chlupů je netradičním trendem, který si oblíbili chovatelé napříč kontinenty
Každý pejskař to zná. Chlupy jsou naprosto všude a jsou příčinou nikdy nekončícího úklidu. Představte si, že byste z nich mohli nosit hřejivý svetr nebo šálu, která v sobě nese hmatatelnou vzpomínku na vašeho parťáka.
Právě tahle myšlenka stojí za fascinujícím trendem známým jako chiengora – příze spředená z psích chlupů. Není to žádný moderní výstřelek, ale znovuobjevené řemeslo. Už v minulosti lidé věděli, že psí srst má úžasné vlastnosti.
Chytrý název, který v 80. letech vymyslela jedna americká přadlena, pomohl překonat počáteční nedůvěru. Spojila francouzské slovo pro psa (chien) a název luxusní vlny (angora). „Chiengora“ zní exoticky a elegantně, a tak se mohlo tajemství psí vlny odhalit světu.
Supervlákno teplejší než vlna
Proč je o psí vlnu takový zájem? A teď se podržte: psí srst není jen tak obyčejná. Když přijde na hřejivost, strčí do kapsy i tu nejkvalitnější ovčí vlnu. Některé testy dokonce mluví o tom, že je až o 80 % teplejší, takže čepice nebo rukavice z ní jsou sázkou na jistotu do těch největších mrazů. Na dotek je přitom neuvěřitelně měkká a hebká, často přirovnávaná ke kašmíru. Hotové výrobky mají navíc krásný, nadýchaný vzhled, který jim dodává punc luxusu.
Kouzlo chiengory ale nespočívá jen v jejích vlastnostech. Tento trend dokonale rezonuje s dnešní dobou hned ze dvou důvodů. Tím prvním je náš vztah k domácím mazlíčkům, které už dávno nepovažujeme jen za zvířata, ale za plnohodnotné členy rodiny. Vytvořit si z jejich srsti trvalou, hřejivou památku je pro mnohé splněným snem.
Druhým důvodem je sílící touha po udržitelnosti. V textilním průmyslu, který čelí kritice za plýtvání a neetické zacházení se zvířaty, je chiengora zjevením. Dává druhou šanci materiálu, který by jinak skončil v koši, a její získávání je stoprocentně bezbolestné a bez krutosti.
Aby byl ale svetr dokonalý, má to jeden háček. Psí srst postrádá elasticitu. Sama o sobě by se pletenina nošením vytahala. Proto se téměř vždy mísí s malým podílem jiné vlny, například ovčí nebo alpačí, která jí dodá potřebnou pružnost a odolnost. Výsledkem je dokonalá kombinace hřejivosti, jemnosti a funkčnosti.
Z pelíšku na kolovrátek
Cesta od chomáče chlupů k luxusní přízi je umění, které vyžaduje trpělivost a zručnost. Vše začíná sběrem té správné suroviny – jemné a nadýchané podsady, kterou psi přirozeně shazují na jaře. Ideální jsou plemena s hustou, dlouhou srstí, jako jsou samojedi, kolie, novofundlandští či bernští salašničtí psi.
Nasbíraná srst se musí nejdřív dokonale vyprat, aby se zbavila všech nečistot a typického pachu. Je to choulostivý proces, při kterém se vlákna nesmí míchat ani drhnout, jinak by zplstnatěla. Po usušení přichází na řadu česání na speciálních kartáčích, tzv. kramplích. Tím se vlákna srovnají do jednoho směru a připraví se nadýchaný pramen pro předení. To je magický okamžik, kdy se z chomáče na kolovrátku nebo ručním vřetánku stává pevná a souvislá nit.
Příběhy utkané z lásky
I v Česku má toto řemeslo svou tvář. Je jí Ludmila Janečková z Mělnického Vtelna, jedna z mála, kdo se zde předení psí srsti profesionálně věnuje. Její cesta k řemeslu vedla, jak jinak, přes vlastní psy. Dnes jí posílají vyčesanou srst chovatelé z celé republiky, ale motiv je podle ní vždy stejný: citová vazba.
„Lidé nechtějí mít na sobě svetr z cizího psa,“ vysvětluje. Chtějí památku na svého mazlíčka. Z její dílny tak nevychází jen obyčejná vlna, ale klubka plná vzpomínek, ze kterých si majitelé nechávají plést šály, čepice nebo jen malé figurky jako trvalou připomínku svého parťáka.
Svetr z psích chlupů je víc než jen módní kuriozita. Je to symbol hlubokého pouta mezi člověkem a jeho nejlepším přítelem. Je to objetí, které zůstává, i když pes už po boku svého pána neběhá. A zároveň je to inspirativní ukázka toho, jak lze s kreativitou a láskou přeměnit něco zdánlivě bezcenného v poklad.
Zdroje: wikipedia, GQ, Research Gate
