Zakousnutý pes: Nejde o tak neobvyklý problém. Nejprve od sebe zvířata oddělte a uklidněte situaci
Stačí jedno štěknutí, zaváhání na vodítku nebo nečekané vyběhnutí a klidná procházka se změní v drama. Setkání psů různých velikostí může skončit nehodou, na kterou žádný pejskař nechce myslet. Přesto se to stává. A není to tak vzácné, jak by se mohlo zdát.
Větší pes, který se zakousne do menšího, může způsobit nejen těžká zranění, ale i obrovský stres majiteli i zvířeti. V krajních případech to menší pes nemusí bohužel zvládnout. Než se člověk naděje, drží v náručí zakrváceného mazlíčka a přemýšlí, co teď.
Jak postupovat
První a nejdůležitější krok je jednoduchý. Oddělit psy a zajistit bezpečí všech zúčastněných. Pokud se jedná o skutečné zakousnutí, je často potřeba pomoc druhé osoby. Zkušenější pejskaři někdy radí, že když jde do tuhého, může pomoci chytit velkého psa za zadní nohy a nadzvednout ho jako trakař. Prý to zvíře vyvede z rovnováhy a sevření povolí. Ale pozor, i když to zní jednoduše, ne každý pes se nechá jen tak přemluvit k odchodu.
Každý zásah do takového konfliktu chce hlavně klid a rozvahu. Rozzuřený pes v zápalu boje nerozlišuje mezi jiným psem a vaší rukou, a tak může dojít ke zranění i u člověka. Když už se musíte vměšovat, mějte na paměti, že zdraví máte jen jedno a někdy je lepší volat pomoc než riskovat další zranění.
Veterinární ošetření je nutnost, i když se na první pohled zdá, že rána není hluboká. I malé kousnutí může skrývat komplikace. Infekci, vnitřní krvácení nebo pohmožděniny. Pokud pes po útoku polehává, má ztížené dýchání nebo reaguje neobvykle, je na místě jet rovnou na pohotovost.
Kdo za to nese odpovědnost?
Z pohledu zákona je tohle bohužel celkem jednoznačné. Pokud máte doma čtyřnohého kamaráda, který někoho kousne, zodpovědnost padá na vás. Český občanský zákoník (konkrétně § 2933 zákona č. 89/2012 Sb.) to říká naprosto jasně: za škodu způsobenou zvířetem ručí jeho majitel.
A škoda nemusí být jen roztrhaná bunda nebo natržené ucho. Když větší pes poraní malého, může jít o nákladné operace, hojení, rehabilitace a někdy i o dlouhodobou psychickou újmu. V praxi se pak částky za léčbu snadno vyšplhají na desítky tisíc korun.
Někteří zodpovědní pejskaři mají pro tyto případy sjednané pojištění odpovědnosti, které podobné trable pokryje. Pokud ale takové pojištění nemají, všechno jde z vlastní kapsy. A to může pořádně zabolet, nejen emocionálně, ale i finančně.
Co když dělá druhá strana problémy?
Pokud se druhý majitel nechce k úhradě postavit čelem, je možné vše řešit přes obecní úřad, policii nebo následně i soudní cestou. Pomoci může i veterinární zpráva a svědecké výpovědi. Každý případ je ale jiný, a tak se doporučuje vše si zdokumentovat, včetně místa incidentu a rozsahu zranění.
Kromě zákona tu ale hraje roli i etika a empatie. Většina pejskařů chápe, že se nehoda může stát, zejména pokud pes uteče, nebo reaguje zkratkovitě. Když ale majitel psa útok bagatelizuje nebo se zcela vyhne odpovědnosti, situaci to jen zhoršuje.
V posledních letech se do hry vložila i některá města a obce. Už to dávno není jen o tom, že pes běhá, kde chce, a páníček někde pokřikuje. Mnoho radnic zpřísnilo pravidla, hlavně kvůli bezpečnosti a rostoucímu počtu pejskařů.
Například v zastavěných částech obcí nebo parcích teď často platí povinnost mít psa na vodítku. A nejde jen o doporučení, městská policie může za porušení udělit i pokutu. Takže pokud někdo svého mazlíčka nechá na volno tam, kde to není dovoleno, může ho to stát třeba tisícovku z peněženky.
Když se něco takového stane, nejde jen o zákony, ale i o lidskost. Mluvit, přiznat chybu, pomoci. Někdy i jen nabídnout telefonní číslo nebo doprovod k veterináři. I to dokáže zmírnit napětí a vytvořit alespoň základ důvěry, i když kousnutí už vzít zpět nelze.
Zdroj: Radiožurnál, First Aid For Pets, Verywell Health, Zákony pro lidi
