Ze života žirafy: Umí si čistit uši jazykem

Žirafa působí jako ztělesněná výzva přírodních zákonů. Vypadá, jako by všechny kousky skládačky dorostly do extrémních rozměrů ‒ a přesto do sebe hladce zapadly. Na první dobrou zaujme hlavně krk, hned vzápětí ovšem překvapí i půlmetrový jazyk a krevní tlak, který by v lidském těle znamenal okamžitou hospitalizaci.

Čím vším si tahle dlouhonohá rekordmanka udržuje hlavu vysoko nad zem – a proč jí to vlastně stojí za to? Než nám žirafy zalezou do stínu akácií, pojďme se podívat na ty nejzajímavější vychytávky jejich anatomie.

Kouzlo: jazyk dlouhý jako pravítko

Žirafí jazyk měří v průměru 45 až 50 centimetrů; kdybyste ho natáhli, sahal by od špičky vašich prstů zhruba po loket. Tmavě fialová až skoro černá barva není módní výstřelek, ale ochrana před sluncem – pigment melanin brání spálení, protože jazyk při pasení trčí ven i několik hodin denně. Povrch je drsný a osázený hmatovými papilami, takže bez potíží stáhne lístečky z ostnatých větví akácií.

Jak funguje žirafí jazyk v praxi

Flexibilní svalstvo dovoluje jazyku omotat se kolem větvičky jako fialové chapadélko. Špička nejprve nahmatá měkké listy, zbytek jazyka je pak stáhne podobně, jako když stáhnete tričko z ramínka. Silné sliny neutralizují trny, které občas přece jen projdou filtrem. Díky tomu žirafa zkonzumuje až 30 kilogramů listí denně, aniž by si poranila patro nebo pysky. Jinými slovy, jazyk je její hlavní „multitool“ – lžíce, pinzeta i brnění v jednom.

Od hlavy k srdci: extrémní krevní tlak

Aby se krev vyšplhala z hrudníku do mozku vzdáleného bezmála dva metry, pumpuje žirafí srdce s průměrným tlakem kolem 200 mm Hg, u některých měření dokonce až 300 mm Hg. Srdce váží okolo 11 kilogramů a má neobvykle silnou levou komoru, která tlačí krev „do kopce“. U člověka by takové hodnoty způsobily praskání cév.

Žirafy tento tlak řeší dvojím způsobem. Zaprvé mají v mozkovně hustou síť cév zvanou rete mirabile, v překladu zázračná síť. Ta vytváří tlakový polštář a zabraňuje přívalu krve, když žirafa skloní hlavu k napajedlu. Zadruhé najdeme v krčních žilách sérii zpětných ventilů, které brání náhlému odtoku krve zpět do těla při rychlém zvednutí hlavy. Díky nim žirafa neomdlí ani po rychlém sprintu, ani při dlouhém loknutí vody.

Kostěná konstrukce na míru: krk a obratle

Navzdory rekordní délce má žirafí krk stejně jako lidský a kočičí pouhých sedm krčních obratlů, každý však dorůstá až 25 centimetrů. Obratle spojují masivní vazy, které fungují jako pružina a pomáhají unést osm kilogramů těžkou lebku.

Na hlavě ční kožnaté pahýly vyztužené kostí. U samců se s věkem obalují dalším kostním materiálem a nabývají na váze, což zvyšuje účinnost soubojů, při nichž samci používají hlavu jako kyj. Je to sice drsný sport, ale evoluce ho upřednostnila před okázalými rohy, které by se do korun stromů jen pletly.

Další anatomické vychytávky

• „Kompresní punčochy“ na nohách – Kůže na dolních končetinách je extrémně napjatá a spolu s pevnými fasciemi brání hromadění tekutin. Díky tomu netrpí žirafy otoky, i když na ně působí gravitační tlak odpovídající dvacetimetrovému sloupci vody.
• Chůze stejným rytmem – Při kroku se žirafa pohybuje mimochodem – nejprve obě levé, pak obě pravé končetiny. Nohy tak nekříží a tělo zůstává v rovnováze, což je s čtyřmetrovou výškou klíčové.
• Plíce s rezervou – Aby žirafa neztrácela dech, má plíce o objemu kolem 55 litrů a prodlouženou průdušnici. Proud vzduchu musí překonat podobnou vzdálenost jako krev, jen obráceně.
• Rozhledna zdarma – Díky výšce přes pět metrů má žirafa přehled o predátorech i vzdálené konkurenci. Krk tak slouží nejen k vegetariánskému bufetu, ale i k bezpečnostnímu dohledu.

Žirafy nejsou jen „koně s dlouhým krkem“, nýbrž promyšlená sbírka evolučních vylepšení. Jazyk s melaninovým opalovacím krémem, srdce s výkonem hasičské stříkačky a krční obratle natažené do délky pravítka – to vše dohromady umožňuje život mezi trny a žhavým sluncem savany. Až si příště v zoo všimnete, jak si žirafa pomalu motá jazyk kolem větvičky, vzpomeňte si, že tento pohyb vyvažuje tlakem, o němž se nám může jen zdát.

Zdroje: giraffeconservation.org, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, animals.howstuffworks.com, mdpi.com, Youtube