Zvířata s nejdelší pamětí? Slona může hravě strčit do kapsy delfín

Ztratit paměť je jedním z největších lidských strachů. Ale málokdo si uvědomuje, že paměť je klíčová i pro zvířata. A v některých případech ji mají tak dobrou, že by nám mohla být inspirací. Dokážou si vybavit, co se stalo před lety, poznají známé tváře i hlasy – a přesně ví, co udělat, aby přežily.

Sloní paměť jako realita

Rčení „má paměť jako slon“ nevzniklo náhodou. Sloni jsou známí svou schopností zapamatovat si členy stáda, trasy k napajedlům a místa, kde se stali tragédie – například masakr způsobený pytláky. Etoložka Caitlin O’Connell sledovala sloní matriarchy, které si po více než deseti letech pamatovaly jiné členy stáda. Navíc rozpoznávají různé druhy zvuků a hlasů – včetně lidských.

Delfíni a vzpomínky na přátele z dětství

Delfíni Tursiops truncatus jsou v paměti mistři – a možná dokonce překonávají i slony. Vědci zjistili, že si dokážou vybavit charakteristické písknutí jiného delfína i po dvaceti letech, kdy se s ním vůbec neviděli.

Každý delfín má své unikátní písknutí, něco jako jméno. A když jim výzkumníci přehráli písknutí dávného známého, reagovali okamžitě. Taková schopnost uchovat sociální vzpomínky nemá mezi neprimáty obdoby.

Krkavci a vrány: Paměť, která se mstí

Krkavci, vrány i sojky patří k těm zvířatům, která vás nevymažou z paměti, pokud jim ublížíte. V experimentu provedeném University of Washington nosili výzkumníci masky a chovali se k vránám agresivně. Po pěti letech, kdy masky znovu použili, na ně ptáci okamžitě zaútočili. A co víc – schopnost rozpoznat nepřítele se přenesla i na další generace, pravděpodobně učením nebo napodobením. Krkavcovití si pamatují místa, lidi, kde našli potravu, a také si uchovávají strategii, jak potravu ukrýt.

Psi: Pamatují si více, než si myslíme

Naše domácí mazlíčky často považujeme za věrné, ale nepříliš složité tvory. Pravda je ale jiná – psi si dokážou zapamatovat nejen známé lidi, ale i konkrétní události. Podle výzkumu Ágoty Miklósiové mají epizodickou paměť – tedy schopnost vybavit si situaci z minulosti, aniž by se ji museli vědomě učit. Například když jim schováte míček pod polštář, a pak se jich zeptáte: „Kde je míček?“, často si to dokážou vybavit. Některé psy přivedla jejich paměť i po letech zpátky k původním majitelům.

Chobotnice: Géniové s krátkým životem

Chobotnice sice nemají dlouhý život, ale co se týče paměti, rozhodně nezaostávají. Vědci zjistili, že si v bludišti dokážou zapamatovat cestu, kde objevily potravu i místa, kde zažily bolest. Stačí jim dívat se a hned vědí, co dělat – a když se něco naučí, drží se toho dlouho. Největší zvláštností ale je, že jejich mozek není jen v hlavě – většina neuronů je rozesetá v chapadlech. Díky tomu mají úplně jiný pohled na svět, než jaký známe my.

Kosatky a „rodinná paměť“

Kosatky tvoří rodinné klany vedené zkušenými samicemi, které mladším předávají vše, co znají – kde hledat potravu, kudy plout i jak se chovat ve skupině. Bez zkušeností starších samic by některé skupiny kosatek nepřežily. Vědci zjistili, že si nepředávají jen osobní vzpomínky, ale i jakýsi rodinný jazyk a jedinečné lovecké triky – něco, co se jinde nenaučíte. V době klimatických změn pomáhá kolektivní paměť kosatek nalézat stará, jinak opuštěná loviště.

Veverky: Mistryně v hledání skrýší

Podzimní rituál zahrabávání ořechů není jen instinkt. Veverky používají sofistikovanou paměť pro lokalizaci svých úkrytů – a rozlišují mezi hodnotnou a méně hodnotnou potravou. Vědci zjistili, že některé veverky si pamatují až několik stovek skrýší, a to pomocí prostorové paměti i orientace podle okolí. Když se někdo dívá, schovají potravu na klamné místo, a teprve později ji přesunou jinam.

Která zvířata ještě překvapují?

• Medvědi mají skvělou čichovou paměť. Vědci popsali případy, kdy medvěd našel starou ledničku na chatě kam přišel i o rok později znovu, přestože byla dávno prázdná.
• Holubi si umí zapamatovat tváře lidí a orientační body v městech – využívají je i k navigaci.
• Krávy si pamatují osoby, se kterými mají pozitivní nebo negativní zkušenosti, i několik měsíců.

Zvířecí mozek, lidská úcta

Zvířecí paměť není jen biologická kuriozita. Je klíčem k přežití, ale i důkazem, že jsme s ostatními tvory propojení víc, než se může zdát. Zatímco my si zapisujeme termíny do kalendáře, sloni nosí v hlavě mapu savany a veverky mají vlastní GPS.

Možná bychom měli přehodnotit, koho považujeme za inteligentního. A nezapomínat, že zvířata si pamatují – dobré i zlé. Stejně jako my.

Zdroje: a-z-animals.com, smorescience.com, bbc.co.uk, Ebsco, National Geographic