5 veterinářů se podělilo o své vtipné příběhy, které se jim staly!

Mnoho veterinářů se rozhodne pro veterinární medicínu, protože milují zvířata. Ale jeden aspekt této práce, který mnoho budoucích veterinářů nebere v úvahu, je ten, že ke zvířeti je obvykle připojen člověk! To nás přimělo přemýšlet, jaké bláznivé příběhy mohou veterináři zažít. Ukázalo se, že mají několik dobrých! Zde jsou některé z podivných, bláznivých a veselých věcí, které naši veterináři denně vidí a slyší.

Amálko, to nemyslíš vážně!

Veterinářka z Ostravy řekla, že kočičí jména jsou neustálým zdrojem zábavy. „Miluji, když se můj kočičí pacient jmenuje Róza, Dan nebo Louise, ale ještě zábavnější je, když se kočičí jméno dostane do rozhovoru a vy si nejste úplně jistí, o co jde,“ říká. „Stalo se mi, že mi nová klientka začala vysvětlovat, jak se Amálka nevhodně vyprazdňuje v domě. Zpočátku mi bylo toto téma naprosto nepříjemné, trvalo mi několik minut, než jsem si uvědomila, že Amálka je kočka, a ne malá dcera, která byla s ní!“

Kde je vůle, tam je i cesta

„Jedna majitelka kočky se mi svěřila, že přestěhovala kočičí krabici s hračkami z ložnice do obývacího pokoje. Kočka krabici přemístila zpět. Strkala totiž do krabice čumákem, chvíli si odpočinula a pak do ní strčila ještě jednou. Nakonec se jí podařilo dostat krabici zpět do ložnice!“ svěřil se pražský veterinář. Vážně, nezahrávejte si s krabicí na hračky!

Co si asi labrador přitáhl domů?

„Majitelé labradorky Emmy byli milujícími pejskaři a mými klienty. Měli Emmu, ptáka, králíka a neměli v úmyslu mít kočku. Jednoho dne Emma přišla psími dvířky a šla si rovnou lehnout. To bylo velmi neobvyklé, protože si vždycky nejdřív přišla do kuchyně pro pamlsek. V obavách, že si do pelíšku možná přinesla ještěrku nebo klacek, šla Emmina majitelka vše prozkoumat. Našla Emmu zachumlanou ve své posteli s malým koťátkem! Uvažovali, že kotě odnesou do útulku, ale když viděli, jak Emma zuří, kdykoli se někdo dotkne jejího nového kamaráda, rozhodli se, že si ho nechají. Každou noc spí Emma a její adoptovaná kočka společně v Emmině posteli,“ uvedla příběh veterinářka z Brna.

Akční knírač

Stálý klient přivedl svého knírače Snoopyho na roční prohlídku a očkování. Bylo to dost divoké a vznětlivé štěně a jeho páníček nám chtěl ukázat, jak moc vyspělo. Po jeho návštěvě se v hale chlubil, jak bezvadně vycvičený jeho miláček Snoopy je. Gratulovali jsme mu k jeho pokrokům, ale to prostě nestačilo, musel nám to ukázat.

Snoopyho majitel prohlásil, že dokonale ovládá povely „sedni, zůstaň, ke mně“, a než jsme se nadáli, vypochodoval předními dveřmi a vystrčil psa na parkoviště bez vodítka, aby nám předvedl jeho poslušnost. Snoopy samozřejmě vyrazil jako střela! O tři techniky, jednoho veterináře, dvě recepční a vedoucího kanceláře později se nám podařilo Snoopyho zahnat do kouta a vrátit ho vyděšenému a zklamanému majiteli. Naštěstí je naše ordinace zastrčená v klidné slepé ulici, takže Snoopy, byl odchycen dříve, než se mohl ztratit nebo zranit.

Zázračná léčba

Veterinářka z Liberce se podělila o skutečný příběh o klientce, která přivedla svou dvanáctiletou kočku a stěžovala si, že kočka čůrá po celém bytě a dělá to už několik let. Doktorka jako obvykle začala konzultaci základními informacemi: „Jaký druh steliva používáte do kočičí toalety?“ „Toalety?“ zeptala se zmateně klientka. „Ano, jaký druh steliva používáte do záchodu?“ zopakovala jsem trochu jinak otázku. „Nemá žádný žádný záchod se stelivem. Dvakrát denně ji pouštím ven, aby si udělala potřebu,“ oznámila mi klientka. „Pořiďte si bedýnku na stelivo,“ řekla jsem jí po krátké pauze. O dva týdny později volala klientka se skvělou zprávou o problémech své kočky. „Je vyléčená!“ říkala nadšeně.