7 zvířat, kterým se na zimu změní srst na sněhově bílou. Patří sem zajíci, lumíci i polární liška

Většině zvířat naroste na zimu hustší srst bez výraznější změny barvy. Ale pak tu jsou tvorové, kterým se zabarvení mění podle sezony. V severských krajích najdeme zvířata, která jsou bílá celoročně, jako jsou lední medvědi a sněžné sovy, ale také taková, která mají barvu sněhu pouze v zimě.

Proč se tak děje, není zcela jasné. I když je maskování jedním z evolučních faktorů, je pravděpodobné, že přechod na jinou barvu poskytuje i další výhody. Vědci se domnívají, že kdyby jediným bonusem bylo zůstat skrytý, bylo by mnohem více zvířat, která by procházela stejnou proměnou. Ve skutečnosti většina arktických zvířat nemění barvu s ročním obdobím, a to ani druhy blízce příbuzné těm, které ji mění. Jedna z teorií říká, že světlá srst může mít lepší izolační vlastnosti kvůli poklesu melaninu, který může za tmavé zbarvení a kvůli přítomnosti vzduchu ve vláknech.

Některé druhy zajíců včetně zajíce polárního (Lepus arcticus), zajíce běláka (L. timidus) a zajíce měnivého (L. americanus) se v zimě zbarvují z hnědé nebo šedavé do bílé. Předpokládá se, že tato změna barvy alespoň částečně souvisí s fotoperiodou, tedy s množstvím světla, kterému je zajíc vystaven. Jak se dny zkracují, receptory v sítnici přenášejí tuto informaci do mozku a stimulují výměnu hnědé srsti za bílou.

Sob polární Pearyův (Rangifer tarandus pearyi) pochází z Vysoké Arktidy v Kanadě a Grónsku a s příchodem zimy vymění stříbřitou letní srst za bílou. Jedná se o jediný poddruh soba, u kterého dochází k této změně. Ostatní poddruhy zůstávají celoročně hnědé nebo šedé, i když se zimní srstí mohou jejich odstíny mírně zesvětlit.

Křečík džungarský (Phodopus sungorus), je to pravděpodobně jediné zvíře v tomto výčtu, které můžete mít jako domácího mazlíčka. Pokud je chován v místnosti s přirozeným světlem, můžete pozorovat, jak se postupně změní ze stříbřitého odstínu na převážně bílý.

Tři druhy lasic vymění letní hnědou srst za ledově bílou a to lasice kolčava (Mustela nivalis), lasice dlouhoocasá (M. frenata) a lasice hranostaj (M. erminea). Hranostaj sice zbělá, ale zůstává mu pro něj typická černá špička ocasu. Je zajímavé, že lasičky stejného druhu žijící v jižnějším podnebí, obvykle barvu nemění. V přechodných zónách zbělají jen částečně, takže mají pak nejednotnou hnědou a bílou srst. A ty, co srst mění se spoléhají stejně jako zajíci na fotoperiodu.

Rod lumíků (Dicrostonyx) zahrnuje spoustu druhů, kterým se se sněhem mění barva srsti. Je však zvláštní, že lumíci tráví většinu času zahrabáváním se pod sníh, takže změna barvy za účelem maskování by se zdála zbytečná. Dokonce jim narostou speciální drápy nebo spíše prodloužené polštářky prstů na nohou, kterými se prokopávají závějemi, aby si vytvořili hnízda a dosáhli na stonky arktických vrb, jimiž se živí.

Dalším na seznamu je Bělokur běloocasý (Lagopus leucura), který zbělá celý, zatímco bělokur tundrový (L. lagopus) a bělokur horský (L. muta) si ponechávají v ocase několik černých per. Bělokurům dokonce naroste bílé chmýří na nohou, které jim pomáhá při chůzi na sněhu. Vzduchové kapsy v jejich zimním peří, které mohou pomáhat při izolaci, rozptylují světlo, takže vypadají bělejší než ostatní bílí ptáci.

Lišky polární (Vulpes lagopus) jsou v létě obvykle hnědošedé a v zimě jasně bílé. Zvláštní je, že pobřežní populace na Aljašce a v Kanadě jsou břidlicově šedé a v zimním období jen mírně zesvětlí. Mezi hlavní predátory lišky polární patří její příbuzná liška obecná (V. vulpes). Ačkoli se jejich teritoria v minulosti překrývala jen velmi málo, klimatické změny umožnily lišce obecné, aby se přesunula dále do ledové domény lišky polární, konkurovala jí v boji o potravu i o život.

Zdroje: Britannica, BioLib, BioLib, BioLib