Divoká kočka se od té domácí nemusí lišit pouze odlišnou barvou srsti na hřbetu, ale i menší důvěřivostí

Znáte ten pohled: na dvorku, u kontejnerů nebo v parku se mihne silueta kočky. Drží si odstup, působí ostražitě, ale je vidět, že má hlad. Možná vás napadne, odkud se vzala a jestli vůbec někomu patří.

Ne každá kočka bez obojku je automaticky toulavá. Zatímco některé mají své teritorium i bez lidského dozoru, jiné už dlouho nikoho nemají. Právě první dojem – jak se kočka chová, jak vypadá – často napoví víc než samotná přítomnost či nepřítomnost obojku.

Divoká vs. domácí kočka: Jaký je mezi nimi rozdíl?

Rozpoznat rozdíl mezi domácí a divokou kočkou není vždy jednoduché. Domácí kočka, tedy ta, která žije s lidmi (Felis catus), je většinou zvyklá na lidskou společnost. Reaguje na hlas, bývá přítulná, často se nechá pohladit nebo si bez problémů vezme jídlo z ruky. Naproti tomu zdivočelá kočka je obvykle potomkem kdysi ochočené kočky, která se vrátila k životu ve volné přírodě. Lidem nevěří, nenechá se chytit a většinu času se ukrývá. Aktivní bývá hlavně v noci.

Rozdíl mezi nimi poznáte často podle chování – divoká kočka syčí nebo uteče, zatímco domácí může mňoukat a přiblížit se. Také její vzhled leccos napoví. Domácí kočky bývají čistší, někdy mají obojek, zatímco ty divoké mohou být pohublé, zraněné nebo zanedbané. A zatímco jedna hledá přístřeší na balkoně nebo v garáži, druhá se spíš schová v křovinách nebo opuštěných budovách.

Na našem území se ale můžete výjimečně setkat i s původní evropskou kočkou divokou (Felis silvestris silvestris). Její poznávací znaky jsou velmi specifické: má šedohnědou srst s černým pruhem táhnoucím se od temene hlavy ke kořeni ocasu, přičemž pruh nikdy nezasahuje přímo do ocasu. Ocas je silný, výrazně pruhovaný a zakončený tmavým koncem. Srst je jednolitější, velmi hustá a méně pestrá než u běžných domácích koček. Přesto je v přírodě rozlišení složité – mnoho venkovních koček nebo jejich kříženců má podobné zbarvení, a proto je k přesné identifikaci potřeba zohlednit i tvar lebky, velikost těla, chování nebo dokonce genetické testy.

Lze divokou kočku ochočit?

Ochočení divoké kočky není snadné, zvlášť pokud vyrůstala bez lidského kontaktu. Koťata do tří měsíců mají šanci se na život s lidmi adaptovat. U dospělých divokých koček to bývá spíš o krmení na dálku – většinou zůstanou plaché.

Pokud se přesto rozhodnete o socializaci, buďte trpěliví. Důležitý je klid, pravidelnost, důvěra. Jídlo podávejte na stejném místě a ve stejnou dobu, kočku nenuťte k fyzickému kontaktu, a hlavně jí dopřejte bezpečné místo, kde se může ukrýt.

Jak zjistit, zda kočka někomu patří?

Ne každá volně se pohybující kočka je opuštěná. Mnoho domácích koček nenosí obojek, nebo ho ztratily. Pokud tedy narazíte na kočku, která působí ztraceně, zkuste nejprve zjistit, zda ji někdo nehledá. Vyfoťte ji a sdílejte v místních skupinách na sociálních sítích, třeba na Facebooku nebo webech jako Psí detektiv. Zeptejte se sousedů, dejte vědět na veterinu – kočka může mít čip, který odhalí majitele. Je-li čistá, přítulná a zvyklá na kontakt, může být ztracená. Pokud se bojí, utíká a má zanedbanou srst, je pravděpodobné, že žije venku delší dobu.

Specifická péče o nalezenou kočku

Pokud se rozhodnete kočce pomoci – ať už dočasně, nebo trvale – čeká vás několik kroků. V první řadě ji nechte vyšetřit u veterináře. Je nutné zjistit, zda není nemocná (například na FIV nebo FeLV), odčervit ji, ošetřit proti parazitům a případně nechat kastrovat.

Plaché kočky potřebují čas – nechte jim prostor, nevynucujte si kontakt, a zajistěte bezpečné prostředí, kde budou mít pelíšek, misky a toaletu. Jako potravu nedávejte mléko, ale raději čistou vodu a kvalitní granule či konzervy. Každá kočka je jiná – jedna se zabydlí za pár dní, jiná za několik měsíců.

A kdy volat pomoc? Pokud je kočka zraněná, nemocná, jedná se o malá koťata bez mámy, nebo kočka zrovna rodí venku, je dobré kontaktovat útulek, obec, případně neziskovou organizaci, která se věnuje kastracím a péči o toulavé kočky. Pomoc je na místě i tehdy, pokud se v okolí pohybuje větší skupina koček – může se jednat o tzv. kolonii, kterou je vhodné řešit systematicky.

Zdroje: wikipedia.org, zvirevtisni.org, wikihow.cz, Youtube