Jak poznat náladu u koně? Napovědět může až 17 různých výrazů
Když pes vrtí ocasem, zpravidla víme, že má radost. Když kočka syčí, cítí se ohrožená. Většina lidí ale neví, jak poznáme, že se kůň těší na vyjížďku, že ho něco bolí nebo že se bojí. Komunikace s koněm začíná pozorným pohledem – řeč jeho těla je tichá, ale výmluvná.
Proč se vůbec učit porozumět koňskému tělu?
Kůň je zvíře, které komunikuje především neverbálně – používá oči, uši, pysky, nohy, krk i ocas. A ačkoliv nemluví lidskou řečí, neustále něco „říká“. V přírodě musí rychle reagovat na predátory, a proto je jeho řeč těla vysoce vyvinutá a extrémně jemná. Je to jazyk emocí – strachu, radosti, napětí i zvědavosti.
Pro člověka je zásadní tato sdělení vnímat. Nejen kvůli prevenci úrazů, ale i proto, že vztah mezi koněm a člověkem je partnerský. Pokud se naučíte svému koni lépe rozumět, získáte jeho důvěru – a to je v jezdeckém i ošetřovatelském světě k nezaplacení.
Jak koně „mluví“? Přehled 17 typických projevů a co znamenají
Níže najdete nejčastější výrazové prostředky koně rozdělené podle částí těla. Naučte se je číst stejně snadno jako lidský úsměv nebo zamračení:
- Uši nastražené dopředu: Kůň je zvědavý, pozorný, sleduje dění před sebou. Je v klidu, ale soustředěný.
- Uši dozadu – mírně: Sleduje, co se děje za ním. Nemusí to být negativní – poslouchá hlas nebo šramot. V kombinaci s uvolněným tělem je v pohodě.
- Uši přilepené k hlavě: Jednoznačný signál hněvu, podráždění nebo výstrahy. V této chvíli může kůň zaútočit – kousnout či kopnout. Respektujte jeho prostor.
- Oči uvolněné, přimhouřené: Kůň je klidný, spokojený. Často při odpočinku, hlazení nebo pasení.
- Oči doširoka otevřené s viditelným bělmem: Silný výraz strachu, stresu nebo překvapení. Kůň je připraven utéct.
- Zívání: Může znamenat uvolnění – např. po práci, při masáži. Ale pozor: časté zívání v klidové situaci může ukazovat i na diskomfort či žaludeční potíže.
- Flémování (vyhrnutí horního pysku): Klasická „grimasa“ po očichání moči nebo výrazného pachu. Kůň zvedá hlavu, krčí nos. Nejde o emoci, ale silnou senzorickou reakci.
- Skřípání zubů: Znamení napětí nebo bolesti. Může se objevit při sedlání, práci, ale i ve stresových situacích ve stáji.
- Žvýkání naprázdno: Pozitivní signál uvolnění a vnitřního zpracování situace. U mladých koní časté po učení nebo po ukončení napjaté chvíle.
- Zvednutá hlava a napjatý krk: Kůň je ve střehu, nervózní, připravený reagovat. Může jít o známku strachu, nejistoty nebo zvědavosti.
- Hlava spuštěná dolů: Značí uvolnění, klid a často i důvěru. Kůň takto odpočívá, spí nebo se pase.
- Klidný ocas: Kůň je v rovnováze, pohodě, necítí neklid.
- Prudké švihání ocasem: Značí podráždění, hněv, stres – nebo jen otravný hmyz. Důležité je sledovat celkový kontext.
- Napjaté nohy, přešlapování: Nervozita, nejistota, očekávání. Při sedlání nebo nakládání do přepravníku to může být známka stresu nebo bolesti.
- Škrábání kopytem: Frustrace, netrpělivost. Může značit i snahu přilákat pozornost (např. kůň ví, že dostane seno, když „dupe“).
- Lehnutí a válení se: Při klidném chování jde o známku pohodlí, protažení a péče o srst. Pokud je kůň neklidný, často lehá a vstává – může jít o koliku.
- Odlehčená noha (stojí na třech, čtvrtou má povolenou): Uvolněný postoj, kůň odpočívá. Pokud ale jednu nohu neustále zvedá, může jít o bolest – zejména u předních končetin.
Koně nejsou psi: Proč nestačí obecná intuice
Zatímco pes vám dá obvykle rychle vědět, co si myslí (štěkáním, vrtěním, vrčením), kůň se vyjadřuje tiše. Pokud jeho signály neznáte, snadno je přehlédnete – a můžete se ocitnout v nebezpečné situaci. Na rozdíl od predátorů, jako jsou psi či kočky, je kůň býložravec, což ho předurčuje k tomu být neustále ve střehu.
Srovnání:
- Pes vrtí ocasem, když je veselý. Kůň švihá ocasem spíše, když ho něco rozčiluje.
- Kočka zvedá ocas v přátelském gestu. U koně je zdvižený ocas známkou radosti jen při pohybu – často u hříbat.
- Pes se bojí a stáhne ocas pod sebe. Kůň v panice spíše utíká nebo ztuhne.
Praktický trénink: Pozorujte a zapisujte
Chcete se naučit rozumět koni? Vezměte si zápisník a každý den sledujte:
- Co dělá, když ho jdete vyčistit?
- Jak reaguje na jiné koně?
- Co udělá, když se něčeho lekne?
Zapisujte si chování, kontext a výsledek. Časem si vytvoříte silný smysl pro porozumění.
Kůň s vámi mluví neustále. Jen neslyšně. Jeho uši, oči, svaly i kopyta vám říkají, jak se cítí – jestli mu je dobře, jestli se bojí, nebo jestli vám důvěřuje. Jakmile se naučíte číst jeho řeč těla, objevíte krásu skutečného propojení mezi člověkem a zvířetem.
Zdroje: thehorse.com, equusmagazine.com
