Podívejte se, jak rakouská paralympijská lyžařka slaví na stupních vítězů se speciální medailí pro svého vodícího psa Rileyho

Pro tohoto psa to nebyla jeho první cesta na stupně vítězů, ale rozhodně byla nejpamátnější! A proč? Na to se můžete podívat v tomto videu.

Jaké je to být paralympionikem

Být paralympionikem je vyvrcholením let tvrdé práce, potu a odhodlání. Jen málo sportovců se dostane na paralympijskou úroveň, a i tak mohou medaili v dané disciplíně získat jen tři. Není tedy třeba dodávat, že umístění na stupních vítězů je okamžik, na který žádný sportovec nikdy nezapomene, píše web DailyPaws.
Pro paralympijskou běžkyni na lyžích Carinu Edlinger byl její bronzový výkon životním úspěchem. Nejen pro ni. I pro Rileyho, jejího věrného společníka a vodicího psa. A Edlinger to nehodlala nechat bez povšimnutí.
Po zisku bronzu v závodě žen se zrakovým postižením na střední vzdálenosti se rakouská lyžařka a její psovod Lorenz Josef Lampl představili jásajícímu davu během medailového ceremoniálu. Dvojice si střídavě dávala medaile na krk, ale tím Edlingerová neskončila. Sáhla do kapsy kabátu, vytáhla třetí, menší medaili a sklonila se, aby ji položila na krk věrnému černému labradorovi, který své ocenění přijal důstojně a s lehkým vrtěním ocasu.

Dvojice si zasloužila v minulosti zlato

Pro Edlinger, Lampla a Rileyho to nebyla první cesta na stupně vítězů. Dne 9. března získala tato trojice zlato ve sprintu žen se zrakovým postižením. Riley v této disciplíně vlastní medaili nezískal, i když se oslav zúčastnil.
Lyžaři se zrakovým postižením jsou na závodech spolu s lidským průvodcem. Dvojice trénuje jako tým, ale pro Edlinger nebylo Rileyho zařazení předmětem debaty.

„Bez něj bych do Pekingu rozhodně neletěla, to bylo moje kritérium,“ řekl Carina v rozhovoru pro webové stránky Rakouského paralympijského výboru. „Prostě ke mně patří a je pro mě mnohem víc než jen vodicí pes.“

A my musíme ocenit skvělou práci tohoto psa, kterou svou majitelku doprovodil až na stupýnek vítězů.

Zdroj: dailypaws.com