Tukani jsou hluční a společenští. Jejich zobák má mnoho funkcí a létání jim příliš nejde
Tukani jsou snadno rozpoznatelní díky svým velkým barevným zobákům. Jejich atraktivní vzhled je s oblibou převáděn do animované podoby nebo dekorativních předmětů. Některé z vás možná napadne, zda je jejich zobák praktický nebo jim i komplikuje život. Obojí je správně.
Jejich domovem jsou deštné pralesy Střední a Jižní Ameriky. Patří do čeledi Ramphastidae (Tukanovití), která zahrnuje asi 40 druhů, patří sem i menší tukani a arassari. Všichni mají společné to, že jejich zobák je v porovnání se zbytkem těla neúměrně velký.
Největší zástupce je Tukan obrovský (Ramphastos toco), který měří asi 61 cm a dosahuje hmotnosti až 860 g. Nejmenší je Arassari Nattererův (Selenidera nattereri), který měří 32 centimetrů. Nejlehčí je Arassari amazonský (Pteroglossus inscriptus) s pouhými 95 g.
Vědci si nejsou zcela jisti, proč mají tak mohutný zobák. Jedna z možností je, že může být atraktivní pro potenciální partnery. Dále může zastrašovat dravce nebo jiné ptáky, kteří s nimi soupeří o potravu. Ve skutečném boji by však zobák nebyl moc užitečný, protože není příliš silný ani odolný. Ale jisté je, že díky němu se dostanou k ovoci, které by jinak nedokázali uchopit. Navíc ho s úžasnou obratností oloupou pomocí zubatého okraje a snědí.
Vědci také zjistili, že zobák tukana hraje roli při jeho ochlazování. Ve studii na toto téma uvedli, že tukani dokáží regulovat průtok krve do zobáku a udržovat tak tělesnou teplotu pod kontrolou. Proto si ho také při spánku schovávají pod křídla, aby se příliš neochlazovali.
Tukani patří mezi nejhlučnější ptáky na světě. Jejich zvukový projev spíše připomíná chrochtání nebo žabí skřehot. Některé druhy vydávají i štěkavé a vrčivé zvuky. Dalším přídavným zvukem je klapání zobáku. Samice mají obvykle vyšší hlas než samci. Svým voláním svolávají ostatní ptáky na vhodná krmná místa a snaží se rozlišit od ostatních skupin tukanů.
Kvůli svým nevyváženým proporcím nejsou příliš zdatní letci, proto více poskakují a šplhají. Většinu života tráví vysoko v korunách deštných pralesů schovaní v listí. Jejich oblíbeným stanovištěm je les s vysokými stromy v nízké nadmořské výšce a s přístupem ke spoustě zralých plodů. Neradi létají přes řeky, proto vodní toky často vytvářejí bariéry mezi jednotlivými druhy. Většina tukanů žije celoročně ve stejném lese, i když někteří sezónně migrují mezi lesy na svazích hor a v nižších polohách.
Tukani mají rádi společnost, proto tvoří hejna po třech až dvanácti. Někdy žije v jedné skupině dvacet i více ptáků. Předpokládá se, že jsou monogamní. Místo klasického namlouvacího rituálu, si navzájem házejí ovoce.
K hnízdění využívají dutiny stromů nebo otvory vytvořené datly. Snášejí až pět vajec ročně, o které se starají oba rodiče po dobu 15 až 18 dní. Zajímavostí je, jak v hnízdě spí, vytvoří ze sebe úhlednou kuličku a to tak, že otočí hlavu dozadu, zastrčí zobák pod křídlo a ocasní pera si přehodí přes hlavu.
Samci a samice vypadají na první pohled podobně, oba jsou stejně nápadní. Říká se tomu monomorfismus, který je běžnější u živočišných druhů, u nichž velmi záleží na úspěšné sociální interakci ve skupinách. Zdá se tedy, že přátelské kontakty jsou důležitější než efektivní namlouvání, kvůli kterému mají většinou jen samci okázalejší vzhled.
Zdroj: Treehuger, BioLib, BioLib, BioLib