Veverky používají ocas jako komunikační nástroj – rychlé vrtění může znamenat varování před nebezpečím
Veverky nejsou jen roztomilá stvoření poskakující po větvích s lískovým oříškem v tlapce. Jsou to mistři komunikace, akrobati s nadýchaným mikrofonem na zádech a zvířecí influenceři, kteří ovládají jeden z nejpozoruhodnějších signálních systémů v přírodě. Ne, nemluví. Ale když se jejich huňatý ocas rozvlní, ostatní veverky zbystří. A vy byste měli taky.
Když veverka rychle vrtí ocasem, nejde o radostné mávání nebo taneček na uvítanou. Ve veverčí řeči to znamená něco jako: ,,Hele bacha!“, nebo ,,Pozor nebezpečí“. Může jít o varování před predátorem, nečekaným pohybem v okolí nebo neznámým člověkem s foťákem v ruce. Čím rychleji a energičtěji ocas lítá ze strany na stranu, tím je zpráva důležitější.
Zajímavé je, že různě intenzivní vrtění a pohyby mají i různé významy. Zatímco jemné škubnutí může signalizovat nejistotu, prudké a opakované mávnutí značí přímo poplach. Veverky tak posílají do světa varovné zprávy beze slov a bez WiFi. Přenos signálu je rychlý, dostupný a plně ekologický.
Stromová gymnastika s ocasem
Ocas u veverky ale neslouží jen jako signální praporek. Je to také výborný balanční nástroj. Když se veverka řítí po větvi, skáče mezi stromy nebo visí hlavou dolů, ocas jí pomáhá udržet stabilitu. Funguje trochu jako kormidlo u lodě. Veverka díky němu doslova manévruje vzduchem při skocích a chrání si tak nejen záda, ale i svou důstojnost.
V zimě navíc funguje jako huňatá deka. Veverka se do něj zabalí jako do šály a sní o letních dnech plných bukvic. A když prší? Ocas se může stát deštníkem.
Signalizace mezi kamarády i konkurenty
Ocas slouží nejen k varování, ale i k vyjasnění sociálních vztahů. Veverky jsou sice samotáři, ale občas se přece jen potkají. Třeba u bohatého stromu plného ořechů nebo na oblíbené trase přes plot na zahradu. A tam může dojít k nedorozumění. V takové situaci přichází ocas jako diplomat.
Mávnutím může veverka naznačit Já jsem tady první nebo Nech mě na pokoji. Někdy jde i o zastrašení: ocas se zježí, natáhne do výšky a veverka vypadá větší a sebevědomější. Něco jako zvířecí verze naštvaného člověka, který si právě vyhrnul rukávy.
Kde si veverčí signály vychutnat
Nejlepší sezóna pro pozorování je podzim. Veverky jsou aktivní, hledají potravu a připravují se na zimu. Zkuste navštívit městské parky, kde jsou zvyklé na lidi a často se pohybují i za bílého dne. Výborným místem je třeba Stromovka v Praze, Lužánky v Brně nebo jakýkoliv starší park s dostatkem stromů. Veverky často posedávají na větvích, sledují okolí a komunikují s ostatními. Pokud zahlédnete ocásek, který se rozkmital jak vrtule u helikoptéry, můžete si být jisti, že právě probíhá důležitá veverčí schůze.
Pozor ale na pokušení krmit veverky. Ne všechny druhy potravy jsou pro ně vhodné a nadšený pokus o přátelství může skončit rozčileným ocasem a bleskovým úprkem. Nejlepší je pozorovat je v klidu, s respektem a ideálně s dalekohledem nebo foťákem s pořádným zoomem.
Zvíře s ocasem a názorem
Veverky nejsou jen roztomilým doplňkem podzimní přírody. Jsou to bystří a vynalézaví tvorové, kteří si poradí s městskou džunglí, sokoly i lidmi s pytlíkem buráků. Jejich ocas je víc než jen chlupatý doplněk, je to nástroj komunikace, přežití a sebevyjádření.
Tak až příště uvidíte veverku, která na vás cosi „říká“ svým ocáskem, zkuste se na chvíli zastavit. Možná vám právě sděluje, že jste příliš hluční, že támhle číhá kočka, nebo že vám právě přidělila status rušivého elementu. V každém případě: ve světě bez slov jsou to právě ocásky, které mají poslední slovo.
Zdroj: Wikipedia, Know Animals, Squirrel University
