Zvířecí šprýmy: Opice a veverky nepostrádají smysl pro legraci

Každý den nás baví videa, ve kterých si příroda, respektive zvířata, vystřelí z lidí. Případně máme i vlastní zkušenosti. Za činy, které většinou považujeme za nesmyslné vtípky, se však mnohdy skrývá něco významnějšího.

Za některými vtípky se totiž skrývá vyspělá inteligence, díky níž mají zvířata nachystány fascinující strategie, jindy se však jedná jen o holou zvědavost. Pojďme se na některé z těchto kousků podívat detailněji.

Příležitost dělá zloděje

V posledních letech se stále častěji objevují na sociálních sítích videa, kde makakové jávští uloupí lidem jejich cennosti. Právě makakové totiž posunuli své lumpárny o úroveň výš.

Za jejich chováním však nehledejme náhodu. Jedná se o záměr. Turistům kradou to nejcennější, jako jsou peněženky, mobily či brýle, aby je následně mohli vyměnit za jídlo. Ač je to překvapivé, tak čím cennější věc uloupili, tím lepší jídlo očekávají. Jsou to vlastně skvělí vyjednavači. Nejedná se však o instinkt, ale jejich kulturní tradici, kterou si předávají z generace na generaci.

Smyslem pro humor neoplývají jen lidé

I když smysl pro humor obecně považujeme za čistě lidskou vlastnost, nemůžeme se více mýlit. Výzkumy z posledních let jasně dokládají, že všechny 4 druhy velkých lidoopů – orangutani, šimpanzi, bonobové i gorily mají rádi škádlení. To však nemá formu hry, ale čisté provokace, protože se snaží vyvolat nějakou reakci, která by je pobavila.

Je to stejné jako u malých dětí, které se ještě neumí dostatečně vyjadřovat. Schováváním předmětů, pošťuchováním nebo narušováním klidu ostatních vlastně bojují o naši pozornost. To poukazuje na jejich vysoké kognitivní schopnosti, především pak sociální inteligenci a předvídavost.

Možná vás překvapí, že podle vědců je právě toto chování předchůdcem našeho lidského vtipkování a objevit se mohlo již před 13 miliony lety.

Zvědaví vandalové, kteří potřebují naši ochranu

Zajímavým příkladem je v oblasti šprýmů jistě horský papoušek nestor kea, kterému se říká horský klaun. Ten žije na Novém Zélandu a jeho inteligence je srovnatelná s primáty. Projevuje se však zajímavým způsobem, který vnímáme jako vandalismus. Tento papoušek totiž systematicky ničí například auta. Jeho pozornost upoutávají veškerá gumová těsnění, ale umí i demontovat stěrače. Navíc je i zručným zlodějem, protože krade věci z batohů či kapes.

Mnozí by zatím hledali zlomyslnost, ale jedná se o jeho přirozený instinkt, respektive opravdu velkou zvědavost. Právě jeho zvídavost a inteligence však stojí za tím, že je na pokraji vymření. V minulosti byl totiž systematicky huben, protože útočil i na ovce.

Opravdové mistry klamu neuhodnete

Jak je zřejmé, chování zvířat se vyvíjí, jsou tu však druhy, jejichž šprýmy jsou dobře promyšlené lsti k přežití. Tyto schopnosti jsou navíc již vrozené.

Typickým příkladem jsou malí ptáci drongové, kteří žijí v africké poušti Kalahari. Ačkoli jsou to praktičtí hlídači pro surikaty, umí svého postavení zneužít. Drongové totiž svým voláním varují surikaty před dravci, ale poměrně často spouští i planý poplach. Jedná se především o situace, kdy surikata uloví něco dobrého. Když se pak utíká surikata schovat, nechá svou kořist na místě a drongové mají večeři.

Proč už se surikaty neponaučily? Drongové mají dosti široký repertoár zvuků a málokdy je napodobují, a navíc určitě nechtějí riskovat. Přeci jen je lepší vzdát se úlovku, než se stát večeří někoho jiného.

Podobně vychytralé zvíře však najdete i v českých lesích. Nejedná se o nikoho jiného než o veverku. Ta při shromažďování zásob využívá taktiku klamavého zahrabání. Vyhrabe jamku, předstírá, že do ní vložila oříšek nebo jinou potravu a následně prázdnou jamku zakryje. Svou kořist však stále drží v tlamě a ukryje ji až později, kdy už nemá pocit, že by ji někdo sledoval. Tohle divadlo pro zloděje jí pak může v zimě zachránit život.

Ochraňujme tyto lumpy

Když jsme se podívali za oponu těchto domnělých „pranků“, je zřejmé, že zvířatům pomáhají tyto šprýmy přežít. Hra a zvídavé chování totiž ukazují, že zvířata jsou nyní v duševní pohodě a mají čas trénovat.

Zvířecí chování se tak znovu ukazuje jako velmi fascinující. Když pochopíme jejich vzorce myšlení, roste i náš respekt k nim. Díky tomu pak pamatujeme na to, že bychom je měli chránit. Nechráníme jen „zvířata“, ale především ty nejbystřejší tvory se zajímavou myslí.

Zdroje: stoplusjednicka, ct24, vesmír