Savci, co se líhnou z vajec: Fascinující svět vejcorodých savců

Když se řeší zvířata, která přijdou na svět vylíhnutím z vajíčka, každému přijdou na mysl ptáci , plazi nebo obojživelníci. U savců je prostě nějak přirozené, že se rodí z matčina těla. A přesto je zde několik druhů, které se rodí z vajec – jsou tedy vejcorodí. Jeden z nich je dokonce notoricky známý pro svůj kuriózní vzhled: jde o ptakopyska a o ježuru.

Odkud se vlastně vzali savci?

Na to, abychom mohli pochopit tato kuriózní stvoření, musíme se nejprve podívat na vývoj savců.

Pokusme se tedy stručně podívat na historii savců jako takových. Pravěk, to bylo půl miliardy let trvající období, kdy docházelo k nejrůznějším evolučním variacím: byli tu trilobiti, byli tu dinosauři, byly tu obří přesličky. Občas se ale zapomíná na jednu podstatnou kapitolu: kde se vzali savci?

Většinou do příběhu vstupují jako ta malá chlupatá zvířátka, co se před meteoritem schovala do země, aby poté vylezla a ovládla planetu. Jejich příběh ale sahá mnohem hlouběji, do doby před 300 miliony lety. Tehdy v geologickém období zvaném karbon vznikla i specifická skupina plazů, která se pro své znaky, spojující savce s plazi, dočkala označení „savcovití plazi“.

Jak zhruba vypadal svět savcovitých plazů v permském období vám přiblíží následující video:

A právě tito savcovití plazi, kteří zažili zlatou éru na konci prvohor v permském období, jsou přímými předchůdci savců. Ti se objevili ve druhé polovině triasu – tedy již v druhohorách, období proslulém obřími dinosaury.

Druhohorní relikt

Ze savcovitých plazů vyvinutí vejcorodí savci se tedy objevili zhruba před 120 – 150 miliony lety. Postupně je evolučně nahradili živorodí savci, přesto nám několik vejcorodých savců zůstalo do dnešních dní. Po plazech zdědili tito savci, kterým lehce nepřesně říkáme „ptakořitní“ (Montremata, označení pro řád), zdědili kloaku. Řadíme sem ptakopysky a ježury.

Divoká Austrálie…

U protinožců je, zdá se, obecně všechno jinak. A příroda je zde velmi divoká: moře plné žraloků, v řekách krokodýli, fůra jedovatých hadů a každý druhý pavouk vás může kousnutím poslat na krchov. Kde jinde by tedy měla žít tak podivuhodná zvířata jako vejcorodí savci, než právě na tomto charakteristickém kusu planety?

Roztomilé ježury

Čeleď ježurovitých reprezentují dva druhy: ježura australská (Tachyglossus aculaetus) a paježura Bruijnova (Zaglossus brujini). Oba se vyskytují v Austrálii a Ocenánii. paježuru již bohužel v Austrálii nenalezneme, v těchto místech vyhynula již v pravěku.

Ježury žijí nočním stylem života a loví termity, mravence a žížaly. Při lovu využívají podobně jako ptakopyskové elektřinu – proto mají ježury vždy vlhký čenich. Samice ježur mají zpravidla jedno vejce, které inkubují ve vaku, čili jej nosí při sobě.

Malá ponorka

Ptakopyskové podivní (Ornithorhynchus anatinus) tráví hodně času ve vodě. Plave rychlostí 3 – 4 km/h a loví drobné bezobratlé. K tomu mu pomáhají receptory, které jsou schopné přijímat elektromagnetické signály – setkáváme se tak vlastně s jakousi malou „ponorkou“.

Zatímco ježury zpravidla pečují o jedno vejce, ptakopyskové pečují o vejce dvě. Samice je uchovávají v norách, kde je i zahřívají. Samice je velmi starostlivá a po vylíhnutí mláďat noru takřka nepopuští.

Co se historie ptakopysků týče, kosterní pozůstatky prokazují, že je to velmi starý druh, který druhohory opravdu pamatuje: byla objevena spodní čelist z doby svrchní křídy. Kosterní pozůstatky z Jižní Ameriky navíc dokazují, že ptakopyskové žili před šedesáti miliony lety i mimo australský kontinent!

Reálné zvíře nebo kanadský žert?

Kuriózní bylo, když se kožka ptakopyska poprvé dostala do rukou evropským vědcům. Stalo se tak roku 1798 a přírodopisci se podivné směsici kachny, bobra a dalších nesourodých živočichů vysmáli. Považovali ji za povedený žertík značně schopného preparátora.

O rok později byli ale vyvedeni z omylu a podivnému savci se dostalo patřičnému vědeckému zájmu. Dodnes se ale záhada funkcí některých částí ptakopyskova těla nepodařila odhalit. Kuriózní zvíře začalo být brzy vybíjeno a preparováno. Například český cestovatel Josef Kořenský doslova zaplavil česká gymnázia vycpanými ptakopysky.

Naštěstí tento příběh skončil dobře a včasná ochrana přírody zafungovala. Ptakopyskové tak byli smutnému osudu vyhubení ušetřeni a dodnes se ve své domovně hojně vyskytují.

Zdroj: redakce, youtube.com, GAISLER, jiří a Jan ZIMA. Zoologie obratlovců. ANDĚRA, Miloš. Savci (1). ZÁRUBA, Bořivoj. Svět pravěku.