Svět bezsrstých a lysých zvířat. Patří do něj luskoun, rypoš nebo baribusa
Chlupy mají mnoho podob, ale u některých zvířat nápadně chybí. V prostředí, kde by chlupy překážely, evoluce reagovala jejich odstraněním. V jiných situacích mohou vzácné poruchy nebo alergické reakce způsobit, že jinak chlupaté zvíře o srst přijde. Podívejte se na některá zvířata, která by měla mít srst, ale nemají ji, a na jiná, která se bez ní docela dobře obejdou.
Jedním z charakteristických znaků savců je jejich srst. Dokonce i zvířata, která vypadají elegantně a leskle, jako například delfíni, se rodí s chlupatým nosem. Chlupy mají i další třídy živočichů. Housenky jsou chlupaté díky podlouhlým vláknům chitinu. Jiní živočichové mají místo chlupů peří nebo šupiny.
Srst v různých podobách pomáhá udržovat teplo nebo sucho. Může být vynikajícím brněním. Nebo slouží jako druhový identifikátor ve skupinách zvířat, která jinak vypadají velmi podobně.
Bezsrstý šimpanz Mongo
Mongo byl synem stejně bezsrstého šimpanze, který trpěl dědičnou formou alopecie. Oba šimpanzí samci přišli o srst když prošli pubertou, ale jinak byli zdraví a ve svých společenských kruzích stále respektovaní. Mongo bohužel nedávno zemřel po rutinní prohlídce a nedokázal se vzpamatovat z narkózy.
Luskoun krátkoocasý
Luskouni jsou stromoví mravenečníci se šupinami a velmi mlsná zvířata. Jejich jedinečné šupiny vedly k jejich pronásledování. Stejně jako chlupy, peří a nehty jiných savců jsou však i tyto šupiny jen dalším uspořádáním keratinových vláken, které nemají žádnou magickou ani léčivou hodnotu. Samci a samice vypadají víceméně stejně a oba váží mezi jedním a třemi kilogramy. Jejich dlouhé ocasy jsou delší než tělo a slouží k mnoha funkcím jako pátá končetina. Jedná o ohrožený druh.
Ibis severní lysý
Jedná se o středně velké až velké ptáky, kteří byli kdysi rozšířeni na Blízkém východě, v severní Africe a v jižní a střední Evropě. V Evropě vyhynuli již před 300 lety. Ibisové lysí se živí víceméně vším co souvisí se zvířaty. Jeho dlouhý zobák sloužící ke zkoumání sypkých půd a může být dlouhý až 13,5 centimetrů. Je umístěn na lysině, jejíž účel je nejasný. Je pravděpodobné, že tento pták má chmýří jako způsob, jak zabránit ušpinění obličeje při sondování potravy.
Rypoš lysý
Rypoši nejsou ani krtci ani krysy. Ve skutečnosti jsou to hlodavci přizpůsobeni k životu pod zemí. Jejich tělesná teplota se přizpůsobuje prostředí. Nemají v kůži receptory bolesti. Jsou téměř imunní vůči rakovině. Mají jedinou reprodukční samici neboli královnu. Jsou to eusociální neboli koloniální živočichové.
Baribusa
Babirusy jsou téměř úplně lysé, kromě malého chomáčku ocasu. Babirusy jsou prasata, která představují jednu z nejstarších linií prasat. Oddělila se od linie prasat bradavičnatých asi před 30 miliony let. Kly těchto prasat vyčnívají z horní čelisti a u samců mohou na své cestě ven prorazit obličej.
Marabu indický
Marabu je jedním z největších čápů s výjimečným rozpětím křídel přes 2,5 metru. Rád se krmí mezi hromadami odpadků. Tato potravní preference vedla k úpravě ptačí DNA, aby se zmenšila kontaktní plocha na hlavě a krku, která by mohla absorbovat toxické kaly a další odpadky.
Sup bělohlavý
Tento velký dravec, specialista na vysoké nadmořské výšky ze severní a východní Afriky, se živí mršinami. Jejich shrbený postoj je pro tento rod typický a charakteristicky supí, a i když jsou to většinou tiší slídiči, když se vzruší (obvykle smrtí), vydají děsivý skřek. Stejně jako marabu mají tito supi redukované peří na obličeji a krku, což jim umožňuje strčit hlavu přímo do otvoru nedávno uhynulého zvířete a roztrhat měkké části uvnitř. Stejně jako mnoho dalších supů jsou i tito ptáci kriticky ohrožení.
Zdroj: factanimal.com