Žralok dlouhoploutvý je postrachem trosečníků z tropických vod

Mezi žraloky jsou tři druhy, které prosluly jako ty nejnebezpečnější – žralok bílý (Carcharodon carcharias), žralok tygří (Galeocerdo cuvieri) a žralok bělavý (Carcharhinus leucas). Hned po nich místo co do nebezpečnosti zaujímá o něco méně známý žralok dlouhoploutvý (Carcharhinus longimanus).

Lovec z otevřeného moře

Žraloci dlouhoploutví se vyskytují v tropických mořích (včetně Rudého moře), jejich přirozeným živlem je pak otevřené moře. To jej velmi odlišuje od ostatních nebezpečných druhů žraloků, kteří se často vyskytují v pobřežních vodách (v případě žraloka bělavého navíc i v řekách).

Žralok dlouhoploutvý se živí rybami, hlavonožci a nepohrdne ani mořskými ptáky, podobně jako třeba žralok tygří. A stejně jako žralok tygří i ten dlouhoploutvý útočí i na mořské želvy, které před žraločími čelistmi neochrání ani jejich krunýř.

Noční můra trosečníků

Jacques-Yves Cousteau, slavný francouzský oceánolog, považoval žraloka dlouhoploutvého za vůbec nejnebezpečnější druh žraloka. Je pravda, že tento druh je obviňován z celé řady fatálních útoků na plavce. Vzhledem ke svému „působišti“ na otevřeném moři je pak žralok dlouhoploutvý nebezpečný zejména trosečníkům, kterým se podařilo přežít pád letadla či potopení lodi.

Agresivní chování žraloka dlouhoploutvého se podařilo dokonce natočit:

Tragédie lodi Indianapolis

Na samém konci 2. světové války byla v Pacifiku torpédována americká válečná loď USS Indianapolis. Japonská ponorka tehdy způsobila největší útok žraloků vůbec. Když totiž vojáci naskákali do vody, narazili na žraloky (zejména tehdy šlo právě o žraloky dlouhoploutvé), kteří začali nebohé námořníky trhat na kusy.

Při největším zaznamenaném žraločím útoky přišlo o život spousta námořníků. Žraloci dokončili, co japonská ponorka zahájila, a z 1 195 členů posádky přežilo jen 317 mužů.

Kdo je tu větší agresor?

Závěrem je však nutno podotknout, že žralok dlouhoploutvý je veden jako kriticky ohrožený druh. Lidé často žraloky ve snaze o co nejefektivněji znějící strašidelné příběhy démonizují, realita je ale jiná. Zatímco na následky žraločích útoků ročně zahyne „jen“ kolem patnácti lidí, lidé likvidují žralokům přirozené prostředí a zabíjí žraloky v krutém honu za žraločími ploutvemi.

Kdo je tu tedy vlastně agresor a kdo oběť?

Zdroje: zivazeme.cz, the-sun.com, wikipedia.org, fishbase.net.br, MCMILLAN, Beverly a John A. MUSICK. Žraloci.